Ischemická choroba srdeční

| Ke stažení ve formátu .doc, kompresováno v .zip, s obrázky:
Ischemická choroba srdeční - Jakub Pavlík | 361kB


| Prostý text:

Ischemická choroba srdeční

seminární práce
Gymnázium Tanvald
Jakub Pavlík
Desná 2005

Obsah:

1. Úvod aneb co tu najdete
2. Co to je ischemická choroba srdeční
2.1 Ateroskleróza
2.2 Angina pectoris
2.3 Infarkt myokardu
3. Rizikové faktory
4. Co k tomu ještě patří
4.1 Elektrokardiograf (EKG)
4.2 Bypass
5. Závěr
6. Seznam použitých zdrojů


1. Úvod aneb co tu najdete

V každé době jsou nemoci, z kterých jde strach, lidé o nich vědí a lidé se jich bojí. Ať to byl před několika stoletími třeba takový mor, cholera nebo ať to jsou v dnešní době různé nádory.

Současně existují i takové nemoci, které se stávají přímo symbolem společenského postavení. Jako velice výstižný příklad uvedu pro všechna historická období nemoc AIDS, která trochu nadneseně velice úzce souvisí s “nejstarším povoláním“ na zemi a to s prostitucí.

Infarkt myokardu (jedna z ischemických chorob srdce) přesně zapadá do této skupiny nemocí, přímo ovlivněné povoláním. Samozřejmě nesouvisí to s profesí, ale spíše se stylem života vázaným k danému povolání. Navíc jsou tu i další aspekty, u kterých je vědecky dokázáno, že infarkt podporují . A bohužel dnešní uspěchaná doba jich většinu naplňuje, proto se tato nemoc pomalu stává ( ? se stala) hrozbou moderní civilizace.

O čem si tedy můžete níže přečíst ? O tom, co to vůbec ischemická choroba srdce je, co způsobuje a o tom, jak se proti ní bránit.


2. Co to je ischemická choroba srdeční

Ischemická choroba je zapříčiněna nedokrevností tkání nebo orgánu, v našem případě se jedná o srdce.

2.1 Ateroskleróza

Ischemická choroba srdeční a postižení okolních tepen mají obvykle společného jmenovatele, a tím je proces zvaný ateroskleróza (zanášení cév). Ateroskleróza se dnes chápe

jako celková metabolická porucha, na níž se podílí mnoho faktorů. Ateroskleróza je hromadění vaziva a tuku (především cholesterolu) ve stěnách tepen.

Po dlouhé desítky let prochází různými fázemi a způsobuje různé změny cévní stěny. Bylo prokázáno, že tento proces začíná ve své nejmenší podobě již v dětství a jeho další rozvoj zaleží především na přítomnosti takzvaných rizikových faktorů (viz níže). Za minimální změnu se považují tzv. tukové proužky (obr. č. 1b), které se časem mění na vazivové (obr. č. 1c), ty se rozrůstají, množí a spojují se tak v souvislé ateromatózní pláty (obr. č. 1d) vyčnívající nad vnitřní povrch cév a obsahující cholesterol, vrstvy krevních sraženin i vrstvy vaziva.

Na to pak navazují změny sekundární v podobě ateromatozního vředu (když se tuková tkáň rozpadne), trombu (když se na vyvýšeném místě usadí krevní sraženina), kalcifikace (když nános zvápenatí) nebo krvácení (když vřed praskne). V důsledku všech těchto procesů může dojít k postupnému zúžení nebo uzávěru tepny. To se pak projeví zhoršenou dodávkou krve, a tím i kyslíku a důležitých živin do tkání.

Obecně klinické důsledky výše popsaného procesu jsou především závislé na jeho rozsahu, umístění a nárocích organismu. Tak např. uplný uzávěr drobné tepny někde v periferii může proběhnout bez povšimnutí, zatímco zúženi stehenní tepny o 50%, přivádějící krev do oblasti dolní končetiny, se obvykle projeví obtížemi zvanými claudicatio intermittens neboli občasné kulhání. Postižený jedinec v klidu většinou nemá žádné obtíže, při chůzi ostřejším tempem se např. po 200 metrech může objevovat v lýtku prudká bolest, která ho přiměje ke zvolnění tempa nebo k zastavení. Po chvíli odpočinku obvykle může pokračovat dále. Vzdálenost, kterou postižený jedinec ujde bez obtíží, závisí na tempu chůze, terénu (v kopcovitém terénu ujde méně) a zevních povětrnostních podmínkách (za chladného a větrného počasí ujde rovněž méně).

2.2 Angina pectoris

Podobný případ jako intermitentní klaudikace je na srdci angina pectoris. Její příčinou je ischemie myokardu (nedokrevnost srdečního svalu). Znamená to, že srdce je nedostatečně zásobováno kyslíkem. Toto nedostatečné zásobení krve kyslíkem může být způsobeno jednak zhoršeným přívodem (zúžení koronální tepny), nebo zvýšenými nároky myokardu (např. při zátěži). Stejná příčina této poruchy tj. zúžení až uzávěr koronárních tepen, může mít různé klinické projevy.

Nejčastější formou je tzv. námahová angina pectoris. Projevuje se jako bolest či nepříjemný tlak, lokalizovaný nejčastěji za horní nebo střední častí hrudní kosti, vznikající při námaze, zejména při chůzi. Bolest je často provázena subjektivním pocitem úzkosti, může být provázena i poruchami srdečního rytmu, pocitem dušnosti, závratěmi. Může být omezena jen na male místo, ale častěji se objevuje v hrudníku, ramenech, krku, případně v čelisti na jedné nebo obou stranách. Velmi častá je i iradiace (vyzařování) do jedné nebo obou horních končetin. Kromě fyzické námahy ji může vyvolat i emoční krize (třeba hněv), pohlavní styk, chlad a zejména vítr nebo jídlo. Bolest je svým charakterem nejčastěji tlaková nebo svíravá, někdy i pálí a vždy nutí k přerušení příslušné námahy. Pak obvykle mizí, stejně jako po požití nitroglycerinu.

V určitém období může dojít k nakupení záchvatu námahové anginy pectoris, případně se bolest může objevovat i v klidu. Potom hovoříme o nestabilní angině pectoris.

2.3 Infarkt myokardu

Také při infarktu je typickým projevem anginozní bolest. Je však intenzivnější, dlouhodobější, obvykle neustává po přerušení fyzické námahy a často vzniká v klidu. Ani po nitroglycerinu se příliš nezmírňuje. Navíc je provázená výraznou dusností, strachem i různými poruchami srdeční činnosti. Postižená osoba někdy zvrací nebo má alespoň pocity na zvracení, bývá pokryta studeným potem. Příčinou infarktu myokardu je změna ischemického neboli nedokrveného ložiska na ložisko nekrotické (odumřelé). Je to akutní a kritické vyvrcholení ischemické choroby srdeční, na něž se organismus obvykle dlouho připravuje. Nejčastěji dochází k akutnímu úplnému uzávěru koronární tepny. Bezprostředním podnětem může být nadměrná námaha, rozčilení nebo i cigareta vedoucí k nárůstu kyslíkových nároku myokardu.

Další osud nemocného závisí na mnoha faktorech. Kromě celkové kondice zdravotního stavu nemocného je důležité, aby se postižený dostal do nemocnice co nejdříve. Počáteční období infarktu je totiž provázeno největším množstvím komplikaci, především ve formě závažných, život ohrožujících poruch rytmu. Vzhledem k tomu, že trombóza (krevní sraženina nasedající nejčastěji na rozpadající se aterosklerotický plát) je přítomna v 80% akutních uzávěrů koronárních tepen, je možné se pokusit o rozpuštění této krevní sraženiny tzv. trombolytickou léčbou. Čím dříve se dostane nemocný do nemocnice na koronární jednotku nebo na jednotku intenzivní péče, tím větší je šance na znovuotevření tepny, a tím menší část srdeční svaloviny je natrvalo poškozena. Protože trombolytická léčba má i svá četná úskalí, zahajujeme ji obvykle pouze tehdy, dostane-li se nemocný do nemocničního zařízeni do 4 hodin, maximálně do 6 hodin, od začátku příznaků.

Další osud nemocného záleží na tom, zda byla přerušena dodávka krve k přední či zadní stěně srdce, dále na tom, do jaké hloubky infarkt proniká. To znamená, zda se mu podaří proniknout celou stěnou (infarkt transmurální neboli tzv. Q infarkt) nebo jen její část (infarkt netransmurální čili non Q infarkt) a jaká část svaloviny levé komory je později trvale vyřazena z funkce.

3. Rizikové faktory

Rizikovým faktorem rozumíme vlastnost, která se častěji vyskytuje mezi osobami dosud "zdravými", avšak ohroženými vznikem ischemické choroby srdeční v pozdějším věku. Musíme přitom přiznat, že v případě ischemické choroby srdeční jsme svědky naprosto zvláštní situace. Pravou příčinu onemocnění neznáme. V současné době považujeme ischemickou chorobu srdeční za onemocnění s tzv. multifaktoriální etiologii (podíl mnoha faktoru na příčině onemocnění). Existuje jen málo onemocnění, kde při neznalosti cele patogeneze onemocnění známe faktory, jejichž detekce i kontrola cestou aktivní prevence mohou znamenat významný pokles sledovaného onemocnění. Asymptomatické formy onemocnění, tj. onemocnění, která se dosud neprojevila žádnými subjektivními příznaky, představují v populaci tzv. "fenomén plovoucího ledovce". Asi něco jako metoda ledovce v dílech E. Hemingwaye. Odhalená onemocnění představují pouze viditelnou, malou část ledové kry (cca 1/7 ledovce je nad vodou) , zatímco nepřesně ohraničená, neznámo jak přesně veliká zbývající část ledovce, tj. skryté formy nemoci, plují pod hladinou, tj. v populaci dosud nerozpoznány.

Rizikové faktory ischemické choroby srdeční byly definovány na základě výsledku rozsáhlých epidemiologických studií, které sledovaly mnohatisícové soubory osob po dobu až třiceti let. Všechny tyto studie se shodují v tom, že za nejvýznamnější faktory přispívající k vyššímu výskytu ischemické choroby srdeční lze pokládat zvýšené hladiny séroveho cholesterolu, hypertenzi * a kouření. Osoby, u kterých byly zjištěny dva až tři z těchto zmíněných parametrů, vykazovaly vyšší výskyt ischemické choroby srdeční i úmrtnost na toto onemocnění v porovnání s osobami, u kterých tyto faktory přítomny nebyly. Postupně byla definována celá řada rizikových faktorů, které můžeme zjednodušeně rozdělit do dvou skupin:

a) rizikové faktory ovlivnitelné,
b) rizikové faktory neovlivnitelné.

* Hypertenze je vzestup tlaku krve na stěny tepen, který při dlouhodobém trvání vede ke strukturálním změnám ve stěně cévní s příslušnými následky pro krevní řečiště té které oblasti.

Rizikové faktory neovlivnitelné:
- věk
- výskyt klinických manifestací
- pohlaví
- rasa
- aterosklerózy v rodině
Rizikové faktory ovlivnitelné:
- obezita
- nedostatek pohybové aktivity
- vyšší hladina kys. močové v séru
- abnormální EKG psychosociální faktory
- stres
- kouření
- zvýšená hladina sérového cholesterolu
- vyživovací návyky

! Rozlišení mezi těmito dvěma skupinami rizikových faktorů není striktní, tak např. krevní tlak nebo porucha metabolismu tuku mají jak genetickou (dědičnou), tak ovlivnitelnou složku (dieta). Jak se říká nic není jen černé nebo jen bílé.

4. Co k tomu ještě patří

Tato problematika by se dala dále rozebírat na dalších stovkách stránek, bohužel tato práce není na toto dimenzovaná, ale má za úkol lidsky seznámit čtenáře s touto problematikou (viz závěr). V této kapitole najdete informace o dvou pojmech, které se v tomto oboru často skloňují. Jedná se o EKG a bypass.

4.1 Elektrokardiograf (EKG)

ve zkratce:
EKG je zkratka, již se elektrokardiograf označuje. Tento přístroj zaznamenává elektrické změny srdce a užívá se ke zjištění různých onemocnění srdce, jako jsou poruchy srdečního rytmu a poškození srdešního svalu.

V roce 1887 A. D. Waller dokázal, že při práci srdečního svalu se tvoří elektricky proud, avšak neměl k dispozici žádný přístroj, kterým by tento proud mohl zaznamenat. V roce 1903 Willem Einthoven zhotovil dostatečně citlivý přístroj k měření elektrických impulsů. Nazval ho ,,strunový galvanometr". Přístroj obsahoval jemné, stříbrem potažené křemenné vlákno, umístěné mezi póly elektromagnetu. Při průchodu elektrického proudu srdce vláknem se vlákno rozkmitalo a tento pohyb byl zaznamenán na pohybující se fotografickou desku. Ačkoli si Einthoven uvědomoval, že elektrokardiografu by se dalo využít ke zjist'ování srdečních onemocnění, sám se tím nezabýval. Později vědci shromáždili informace, na jejichž základě bylo možné diagnostikovat onemocnění tepen v blízkosti srdce.

4.2 Bypass

Nejčastěji se provádí tzv. aorto-koronární bypass. Je to jakési přemostění či vytvoření náhradní cesty, objížďky mezi aortou a větví koronární tepny (obr. č. 5). Zúžené nebo uzavřené místo na koronární tepně se tímto způsobem obchází a krevní zásobení pod místem zúžení nebo uzávěru je tak zachováno náhradní cestou. Jako materiál pro přemosťující spojku se používají pacientovy žíly, nejčastěji z oblasti dolní končetiny. K zajištění náhradního přítoku krve do koronárních tepen se dnes častěji užívá i tepen (a. mammaria, a. epigastrica). Výsledky ? Po operaci je bez potíží 33 % pacientů, subjektivní zlepšení pociťuje rovněž 33 % pacientů, beze změn je 25 %, zhoršení pociťuje 8 %, to je 1 pacient. Výsledky byly statisticky zpracovány metodou Life table analysis. Procentuální počet souhrnné průchodnosti naší sestavy je 85 %, při standartní chybě 9 %.

5. Závěr

V této krátké práci jsem se snažil přiblížit a vysvětlit hlavně laikům (jakým sem byl donedávna i já) srozumitelným způsobem (každé cizí slovo v textu je v závorce vysvětleno), co je to ischemická choroba srdce, jak vzniká a co může způsobit. Hlavní je také vědět, jak se tomuto častému problému vyhnout (rizikové faktory) . Co vám tedy prospěje ? Snížit hladinu krevních tuků, jíst zdravě, nekouřit, sledovat krevní tlak, dosáhnout ideální hmotnosti, změnit pohybové návyky (sportovat, ale s mírou), relaxovat a dodržovat zdravou životosprávu.

6. Seznam použitých zdrojů

Literatura :

Cífková, R. a kolektiv: Jak dál po infarktu, Grada, 1993, s.144

Fejfar, Z. : Srdce známé i neznámé, Mladá fronta, 1. vydání, 1987, s. 224

Roystonová, A. : 100 Greatest Medical Discoveries, Dragon´s World Ltd., 1995, s. 109

Internet :

Česká chirurgická společnost
http://www.chirurgie.cz/aa.asp?id=26

Česká kardiologická společnost
http://www.kardio-cz.cz/index.php?desktop=
clanky&action=view&id=117

Vysoká škola ekonomická v Praze
http://www.vse.cz/senior/hypertenze.php3